Říjen 2005

Digitální kultura - Web Side Story

30. října 2005 v 19:46 | bel-ami
"Umění, to je nářek. Něco pro někoho, nic pro všechny." Vladimír Holan
V digitálním umění se ještě příliš neorientuji, vyjádřím se tedy k několika projektům, které mě zaujaly.
Prvním z nich je Cybercafe Net Art Project @ kings x. Autor projektu uveřejnil 36 telefonních čísel na své internetové stránce a vybízel ostatní, aby v jeden den v určitou hodinu na libovolná z těchto čísel zavolali. Jednalo se o telefonní budky umístěné poblíž sebe na nádraží. Výsledky tohoto "telefonního atentátu" měly být poté uveřejněny na internetu. Tedy projekt, který plně využívá způsobu komunikace po síti. Zaujal mne z několika důvodů:
*umožní lidem se akce zúčastnit, zapojit se do "díla", je impulsem k určité aktivitě
*osloví široký okruh příznivců
*počítá s elementem náhody
V galerii by byla prezentace možná např. v rámci filmové projekce nebo pomocí virtuální reality.
Dalším projektem je 386DX cyberpunk rock band Alexeje Shulgina. Jde o computer reprodukující hudební nahrávky známých kapel v upravené podobě. Skladby, které si Shulgin pro svůj remix vybral, by se daly nazvat kultovními své doby. Tyto skladby se přímo nabízejí k porovnání s originálem. Např. skladby kapely Nirvana se Shulginovým lo-fi sonickým mutantem. (Jedná se o skladbu Smells Like Teen Spirit z alba Nevermind (1991) a skladbu Rape Me z alba In Utero (1993). Z hlediska hudebního se tento projekt dá asi chápat jenom jako výstřelek. Ze skladeb čiší robotický chlad a odstup. Možná, že tím Shulgin upozorňuje na odlidštění umění v rámci technologického pokroku, na rozdíl mezi živě produkovanou hudbou plnou emocí a energie a tímto nemastným a neslaným hybridním mutantem. Uvedený příklad je spíše ukázkou technologie. Pro mě osobně je 386DX cyberpunk rock band milý, ale poněkud sterilní společník, který by se jistě osvědčil při různých obskurních vernisážích už jen proto, že hraje jen za elektrický proud a víno, které by jinak zkonzumoval reálný interpret, můžu vychutnat sám. Jinak "klasické umělecké dílo" vnímám vždy jako vzájemné prostupování technologie - řemesla a estetického citu.

Zaujal mne také projekt computeru 386DX v roli žebráka. Na ulici instalovaný žebrající computer s kloboukem na almužnu. Kolemjdoucí se udiveně pozastavují a zírají. Zastavili by se ale před opravdovým žebrákem, před člověkem? Lidstvo bude asi vždy fascinováno představou záměny rolí člověka a stroje.
Pokud si vzpomínám na mé první setkání s digitálním uměním, jednalo se o počítačové hry jako Another World, Flashback, Goblins nebo různé adventures. Oceňoval jsem na nich zejména to, že mi umožňovaly pronikat do nových světů, rozšiřovat fantazii a učit se novým anglickým slovíčkům.
Myslím si, že se současné "klasické umění" a "digitální umění" doplňuje, prolíná, žije v symbióze.(Umění nerozlišuji na různé druhy, zde pouze pro ilustraci, většinou se jedná jen o rozdílnost "formy"). Myslím si také, že digitální umění vzniklo zprvu možná jako určitá opozice vůči "klasickému" způsobu umělecké tvorby. Jako jakýsi "underground", který se ze začátku vymezoval mnoha kritérii, např. přístupem k novým technologiím (PC, atd.). Možná také jako opozice vůči komercializaci umění. Nedílnou součástí digitálního umění je jeho specifická prezentace. Na internetu si v podstatě můžete prezentovat své umění zadarmo a vlastně téměř bez jakéhokoli omezení. Často se tam objevují "díla", která bychom za umění mohli pokládat jen steží. Hraje zde podstatnou roli také možnost anononymity autora, která mu přináší maximální svobodu projevu. Na druhou stranu odpovědnost autora za svá díla byla vždy chápána jako nedílná součást autorova uměleckého vyjádření i morálního postoje. Kladu si sám otázku: Je v současné době na prvním místě ona naléhavá nutnost umělce vyjádřit se? Nebo jde z velké části jen o nevinnou hru či povrchní provokaci?
Jak řekl František Tichý: "Poznal jsem, že bez nějaké řehole to nepůjde, že nic není možno v umění udělat, aby se tomu něco neobětovalo. A umění žádá, abychom byly pokorní, nemysleli na společenskou kariéru, zůstali vnitřně svobodní, dělali jen to, co nám říká vnitřní hlas, že je správné a že to dělat musíme. Umění to je hra na život a na smrt."
Pokud jde o hodnocení jiných weblogů, zaujal mne blog tds originálním grafickým zpracováním i názorem jeho autora, že umění má stejný cíl nehledě na jeho různé podoby.